Hoover Dam (Hooverova přehrada)

Řeka Colorado sbírá vodu na ploše větší než 2,5 tisíce kilometrů čtverečních a odvádí ji v objemu přibližně 21 miliard kubických metrů ročně (neboli 21 tisíc kilometrů kubických) do Tichého oceánu.

Trocha historie

Již od 19. století vrtala mnoha lidem hlavou myšlenka jak využít energii tohoto zdroje a jeho vodu pro zavlažování a jak zabránit občasným záplavám, které Colorado ve svém povodí čas od času připravilo. Řešení bylo nasnadě – postavit přehradu. Potíž byla pouze v jejích rozměrech. V úvahu přicházela především dvě místa: Boulder Canyon a Black Canyon.

Hornina stěn černého kaňonu byla lepší, proto bylo rozhodnuto postavit přehradu v Black Canyonu přibližně 50 km od Las Vegas. Paradoxně byl projekt výstavby nazván Boulder Dam a městečko pro stavební dělníky pod místem budoucí přehrady Boulder Town. Po dokončení byla přehrada přejmenována na Hoover Dam.

Technická data

Sedmnáct turbosoustrojí může dodávat výkon přes 2 GW. Čistých, bez emisí. Navíc jde o typ elektrárny s nejkratší startovací dobou, tedy o elektrárnu vhodnou pro vykrývání odběrových špiček.

Nejvyšší úrovně hladiny bylo dosaženo v r. 1983 v důsledku neobyčejně vysokých srážek na západě USA jako výsledek efektu El-Niňa. K přínosům vodního díla pro své okolí patří i možnost zavlažovat přilehlé, původně pouštní oblasti, vyrovnávat průtok vody v řece a přispět k minimalizaci následků povodní.

Po hrázi prochází silnice 93 (Route 93), vedoucí z Arizony do Nevady. Po teroristických útocích v roce 2001 byla doprava přes přehradu omezena. Automobily jsou před vjezdem podrobeny prohlídce, je zakázán vjezd s kufry a kamionům byl vjezd zakázán. Zároveň byla dokončena výstavba čtyřproudé silnice, která údolí řeky překonává několik set metrů za hrází.

Trocha historie

V roce 1922 Arthur Powell Davis vypracoval projekt. Šlo o stavbu betonové přehrady o výšce hráze 222 metrů a šířce v základech 200 metrů, opřené o skalnaté stěny kaňonu a vybavené dvěma mohutnými věžemi pro přívod vody na turbíny elektrárny pod přehradou. Hráz měla mít dva přepady.

Prezident Hoover podepsal zákon o stavbě přehrady 25. června 1929. V říjnu téhož roku přišel černý pátek na burze v New Yorku a následně 25 procentní nezaměstnanost. Lidé zoufale hledali práci, a velkolepá stavba ji slibovala. Lidé proudili k přehradě a ze skromných příbytků, které vybudovali vznikl slum pod názvem Ragtown („město z hadrů“).

V lednu 1931 vypsala vláda USA na stavbu přehrady výběrové řízení, které vyhrálo konsorcium šesti společností Six Companies za 48 890 966 dolarů.

3 000 dolarů za den zpoždění

Podle projektu bylo nutné v tvrdé vulkanické hornině stěn kaňonu udělat čtyři tunely (na každé straně budoucí přehrady dva) o průměru 17 metrů a délce 1,2 km. Dále bylo třeba vytvořit umělým násypem v korytě řeky před staveništěm dočasnou přehradu tak, aby se hladina řeky zvedla do úrovně tunelů.

Podobnou přehradu bylo nutné vybudovat i za staveništěm, aby do něj voda z tunelů nepřetékala. Potíž byla v tom, že tunely bylo nutné vybudovat v době, kdy byl průtok vody v řece nejnižší – a tou byla zima, před jarním táním sněhu. Hlavní inženýr projektu měl tedy na vybudování tunelů a dočasné přehrady měl jen 18 měsíců. Každý den zpoždění by znamenal pro šest společností pokutu 3 000 dolarů.

Stavba se rozebíhá

Nejdřív byla postavena železnice do Los Angeles pro transport zásob, materiálu, zařízení, lidí. Pak jednoduché dřevěné baráky pro jednotlivce a základy malých domků pro ubytování rodin – městečko Boulder Town. Současně začala práce na vyrovnávání stěn. Dělníci si na ochranu před padajícími kameny si dělali ze dvou čepic a asfaltu „tvrdé klobouky, hard hats“. Dnes se tak nazývá plastová bezpečnostní přilba, která má stejný účel.

Bezpečnost žádná

Práce v tunelech začala v květnu 1931. Pracovalo se ve třech směnách 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. V hluku, prachu, explozích, výfukových plynech nákladních automobilů, v létě navíc prohloubily útrapy tunelářů i vedra 55°C. Voda na pití se čerpala z řeky do otevřených nádob, výsledkem byla průjmová epidemie. Navíc byl zoufalý nedostatek toalet. Lidé umírali přehřátím v tunelech i v Ragtown. Six Companies využívaly nezaměstnanosti a nedělaly pro svoje pracovníky téměř nic. Bezpečnostní opatření pokládali za „drahý přepych“.

Situace se vyhrotila ve stávku, poté, co společnost oznámila, že se dělníkům  pracujícím v tunelu budou snižovat platy. Stávkující požadovali zaručenou mzdu 5 až 6 dolarů, čistou pitnou vodu, splachovací záchody, zabezpečovací hlídku před vchodem do tunelu a dodržování bezpečnostních zákonů Nevady a Arizony.

Sdělení vedení bylo jasné: „Zde poroučí zaměstnavatel.“ a všichni stávkující byli propuštěni.

Jako akt dobré vůle po likvidaci stávky se na pracovištích objevily splachovací toalety, chladiče vody, vodu donášeli k tomu určení pracovníci a první rodiny dělníků z Ragtownu se stěhovaly do malých jednoduchých domků v Boulder City.

Harmonogram stavby

První skupiny dělníků prorážející tunely z opačných konců se setkaly v lednu 1932. Tunely byly začištěny a vyhlazeny téměř metrovou vrstvou betonu. Voda v nich musela protékat naprosto hladkým tunelem, aby nikde nedocházelo k vírům.

Na podzim 1932 byly postaveny dočasné hráze a došlo k otevření přepouštěcích tunelů. Voda za horní hrází začala stoupat a postupně přetékala tunely pod staveniště přehrady, dolní dočasná přehrada ji bránila je zaplavit zespoda. V červnu 1933 začíná betonáž přehrady.
V roce 1933 byla stavba díky zběsilému a mnohdy nebezpečnému způsobu výstavby 18 měsíců v předstihu.

Zahájení provozu

30. září 1936 byla přehrada připravena pro oficiální předání. Slavnostně její provoz zahájil za účasti 12 000 lidí prezident Roosevelt. Hlavní inženýr projektu Frank Crowe získal prémii 350 tisíc dolarů a respekt šesti společností i veřejnosti, neboť ji dokončil 2 roky před plánovaným termínem.